Kamery jsou naším okem, když zrovna letíme s modelem. Je tedy rozhodující pro požitek, který z létání budeme mít, alespoň po té vizuální stránce. Jedná se původně o bezpečnostní kamery, z nichž některé typy byly pro náš účel vhodnější a jiné méně. Vzhledem k rostoucí popularitě FPV se nyní už výrobci věnují vývoji kamer speciálně pro to určených. Jak jsme už zmínili, pro zážitek z létání je kvalita kamery rozhodující a určitě se na ní nevyplatí šetřit. Naštěstí za posledních pár let udělaly FPV kamery velký krok dopředu a pokud se budete držet známých značek (Runcam, Foxeer, Caddx), žádná z kamer není vysloveně špatná.
Při výběru kamery je dobré se podívat na srovnávací testy. Na Youtube najdete spousty videí, kde jsou vedle sebe 2 nebo víc obrazů stejné scény z různých kamer. Je vhodné se zaměřit na dynamický rozsah (jestli nebe není přesvícené, nebo stíny úplně černé), obraz při slunném dni, večeru, kdy je slunce nízko a šeru. Případně jak rychle kamera dokáže reagovat na změnu světla.
Velikost kamer
Základní rozdělení kamer je dle velikosti. Velikost udává šířku kamery, neboli rozteč mezi montážními otvory. Obvykle mají záda kamery tvar čtverce, takže šířka kamery je stejná jako výška. Základní velikosti jsou Standard, Mini, Micro a Nano. Velikost Standard je široká 28mm. Dnes se tato velikost už moc nepoužívá, nicméně se s nimi můžete občas setkat ve freestylových rámech. Mini kamery mají šířku 22mm a jsou běžně dostupné. Obvykle je součástí balení redukce na velikost Standard. Micro kamery jsou široké 19mm a je to nejpoužívanější velikost kamer. Najdete je v závodních i freestylových koptérách, stejně tak jako v malých 3″. Nano kamery mají velikost 14mm a často je součástí balení redukce na velikost Micro. Nano kamery se používají především na Whoopech, Toothpickách a lehkých závodních koptérách. Na whoopech se můžete setkat také s kamerou o velikosti Pico a rozměrem 12x12mm. Velikost kamery volte především podle rámu, který plánujete použít.
Latence
Latence nám udává zpoždění. Situace před kamerou se děje v reálném čase, ale obraz, který vidíte v FPV brýlích či monitoru je s malým zpožděním. Hodnota se udává v milisekundách (ms) a u nejpoužívanějších kamer je 6-20ms. Možná si říkáte, že to není ani mžiknutí oka, ale pokud letíte s modelem rychlostí 100km/h, což není nic nereálného, tak při latenci 50ms uletíte 1,4 m než stihnete zareagovat. Skoro 1,5 m, to už je solidní vzdálenost. Některé HD kamery jako GoPro, Xiaomi Yi, Runcam, umožňují tzv. video live out. Takže jsou schopny obraz v HD kvalitě ukládat na SD kartu a zároveň skrze USB konektor posílat živý obraz do video vysílače. U tohoto video signálu bývá latence i daleko přes 100ms a pro FPV létání jsou nepoužitelné. Proto se na koptérách často setkáte se 2 kamerami. Jedna pro FPV létání a druhá pro nahrávání.
Poměr stran obrazu
Dalším faktorem kamer je poměr stran. Většina moderních kamer lze připínat mezi 4:3 a 16:9. Pokud ovšem máte kameru s poměrem stran 4:3 a brýle 16:9, obraz se roztáhne do stran. Záznamové zařízení ve většině FPV brýlí (DVR), nebo i ty externí, často nahrávají jen ve formátu 4:3, takže obraz 16:9 bývá smrštěný a je potřeba ho v počítači opět roztáhnout.
Formát kódování a rozlišení
Ve světě rozlišujeme tři standardy kódování analogového obrazu. Jsou jimi NTSC, PAL a SECAM. U většiny kamer lze přepnout mezi standardy NTSC a PAL. PAL používá 576 řádků a 25 snímků za vteřinu, zatímco NTSC má 525 řádků a 30 snímků za vteřinu. Takže záleží opět na vás, jestli budete mít radši kvalitnější a méně plynulý obraz u PALu, nebo nižší rozlišení obrazu a vyšší snímkovací frekvenci u NTSC. U analogových kamer se také setkáte s hodnotou TVL. Ta značí horizontální rozlišení, tedy kolik „pixelů“ je na každém řádku.
Pro kvalitnější přenos obrazu je třeba opustit starou analogovou technologii a přejít na digitální přenos obrazu. V současné době je DJI FPV, kterým se povedlo něco, na co většina FPV pilotů dlouho čekala. Dalším digitálním přenosem (a možným nástupcem DJI FPV) je Walksnail Avatar. DJI FPV i Walksnail Avatar je samostatně funkční systém, je třeba mít kameru, video vysílač i FPV brýle, které podporují ten konkrétní systém, nelze je tedy kombinovat s analogovým vybavením nebo jinými digitálními systémy. Pro závodní piloty je k dispozici systém HDZero, který se zaměřuje především na nízkou latenci.
Hybridní kamery
Specifickým typem jsou kamery, které plní dvojitou funkci: fungují jako FPV kamera a zároveň HD kamera (pro záznam ve vysokém rozlišení). Tyto kamery se používají především v menších koptérách, kde je třeba ušetřit váhu. Kamera se skládá z kamery jako takové a z desky, která se stará o nahrávání na SD kartu. Setkáte se se dvěma typy kamer. Prvním typem je kamera s jedním čipem, kde stejný čip slouží jak pro nahrávání tak pro FPV video. Výhodou jsou malé rozměry a nízká hmotnost. Nevýhodou je trochu vyšší latence (kolem 50ms). Druhou variantou je kamera, která má dva čipy v jenom těle. Jeden pro FPV, druhý pro HD nahrávání. Taková kamera poskytne nízkou latenci a lepší obraz, na druhou stranu je vetší a těžší. Mezi hybridní kameru můžeme počítat i DJI letovou jednotku, kde video vysílač umí zároveň i nahrávat.
