FPV koptéry si pilot obvykle staví (přinejmenším opravuje) sám. K tomu je kromě znalostí potřeba i nářadí, fixační prostředky a měřáky. Na úspěšné sestavení a provozování závodní koptéry to chce mít alespoň trochu zručné ruce. Jinak si vystačíte s praktickými zkušenostmi se šroubovákem, imbusem, kleštěmi, hobby nožíkem, páječkou a digitálním multimetrem. Pokud se na stavbu a opravy necítíte, můžete si pořídit již postavený set. Ovšem ani v takovém případě se nevyhnete častým opravám po méně či více vážných haváriích. Znát svůj model, jak funguje a vědět co se rozbilo je základní předpoklad k úspěšné a rychlé opravě.
Na koptérách se používají zpravidla šrouby s imbusovou hlavou. Velikost 1,5mm použijete u malých M2 šroubů používaných na malých rámech a uchycení kamer. 2mm jsou používané na většině M3 šroubů, které se běžně používají při stavbě klasických 5″ koptér. Šrouby s 2,5mm imbusem dávají někteří výrobci k motorům.
Kleště a pinzety jsou také důležitým náčiním, které budete potřebovat při každé stavbě a opravě. Důležité jsou i štípačky, je vhodné zvolit takovou velikost, abyste mohli štípat malé kablíky i ty silové tlusté k napájení koptéry.
Neocenitelným pomocníkem jsou i stahovací pásky, pomůžou vám přidržet komponenty k rámu dostatečně pevně a na druhou stranu je lze kdykoliv štípačkami odstranit. Vhodné jsou také jako „tykadla“ pro antény přijímače.
V neposlední řadě přijde velmi vhod oboustranná lepicí páska a izolační páska. Oboustranná lepicí páska se používá na uchycení některých komponent (RC přijímač, video vysílač) k rámu. Izolační páska se hodí na omotání kabelů nebo uchycení regulátorů k ramenům.
Pájení
Mezi to nejdůležitější patří páječka. Pokud to se stavbou RC modelu myslíte opravdu vážně, tak je potřeba umět aspoň trochu pájet. Je to složité? Ne, není. Zkuste si vzít propisku do ruky a jejím hrotem ukázat na plochu o rozměrech 1×1 mm. To je celý princip pájení, jen to chce trochu cviku s nanášením cínu a správným načasováním. Jakou páječku zvolit? Pro naše potřeby je dostačující rozdělení na pájecí pera (obyčejná, nebo součástí pájecích stanic), případně odporové trafo páječky.
Pájecí pera jsou výborná v tom že mají hrot obvykle do kužele, takže pájení je přesnější. Uvnitř pájecího pera je topné těleso, které rozehřeje hrot buď na maximální teplotu (ty levnější pájecí pera), nebo na nastavenou teplotu. Pájecí pera se chvilku nahřívají, než dosáhnou požadované teploty a pokud budete pájet delší dobu, tak je musíte nechat zapnuté. Ceny za pájecí pera se pohybují od cca 150,- Kč až po několik tisíc za pájecí stanice. Rozhodující je zejména výkon. Pod 50W asi nemá smysl kupovat. Vybírejte takové pájecí pero, které má aspoň manuálně nastavitelnou teplotu a pak takové, ke kterým si můžete dokoupit náhradní hroty a topné těleso. Pokud nebudete pájet každý den a profesionálně, pak je velká pájecí stanice zbytečná. Pro naše potřeby je vhodná páječka, kterou můžete napájet rovnou z baterií na které lítáte. To přináší velkou výhodu v tom, že pokud jste někde na poli, daleko od zásuvky a utrhnete nějaký kablík, můžete to na místě opravit a vesele létat dál. Velmi oblíbená je páječka TS100, ve které navíc tepe procesor a sníží teplotu pokud páječku zrovna máte odloženou, čímž se zvyšuje životnost.
Abychom spájeli dva konce k sobě, tak je potřeba cínu (pájky) a ideálně tavidla (např. kalafuna). Cín je většinou dostupný na cívce, nebo jinak smotaný. Jedná se o měkkou slitinu cínu a (ideálně) olova. Jeho teplota tání je okolo 185°C. Roztavený cín, je možné nanést přímo na pájené objekty, ale lepší je nejdříve na ně nanést tavidlo. Tavidlo je většinou už součástí pájky, což je pro většinu spojů dostačující. Naneseme roztavený cín na obě plochy a pak je teprve spojíme dohromady. Tavidlo především zbaví kontaktní plochy oxidace a tím zaručí lepší styk cínu a pájených ploch. Pokud byste chtěli pájet plochy z jiného kovu, než je měď, pak je potřeba použít speciálních kapalin pro pájení, které naleptají povrch a umožní pájení hliníku, wolframu, nerezu atd.
Pokud pájíme dva konce drátů nebo kabelů k sobě, tak konce musíme nejprve odizolovat a až potom pájet. K obnovení izolace potom můžeme použít elektrikářskou pásku, nebo smršťovací bužírku. Smršťovací bužírka má tu vlastnost, že pokud ji navlečeme na místo, které chceme zakrýt, nebo zaizolovat a tu pak zahřejeme, tak se smrští o polovinu a někdy i více. Tímto vytvoří izolační vrstvu. Smršťovačky se prodávají o různých průměrech a barvách. Ke smrštění vám postačí obyčejný zapalovač, jehož plamenem pomalu smršťujte kousek po kousku navléknutou bužírku. Větší smršťovací bužírky pak využijete k izolaci menších RC přijímačů a video vysílačů.
Dalším nástrojem, který Vám může usnadnit pájení je tzv. „třetí ruka“. Jedná se o držák s podstavcem, který disponuje pohyblivými rameny, na koncích opatřenými kleštičkami. Do těch uchytíte požadovaný předmět, a tudíž Vám to uvolní ruku, kterou můžete použít třeba na držení druhého pájeného dílu, což je daleko praktičtější.
Multimetr a měřáky
Dvakrát měř, jednou zapni. Pokud si při stavbě nedáte pozor, někde něco přehlédnete nebo uděláte chybu a potom nadšeně k napájecímu konektoru připojíte akumulátor, může vás čekat nepříjemné překvapení v podobě záblesku a kouře. Zlověstný zápach spálené elektroniky často znamená škodu v řádu stovek až tisíců korun, proto je potřeba spojům věnovat zvýšenou pozornost. Měření je to naprosto jednoduché, stačí si pořídit multimetr a naučit se s ním pracovat. Pokud chci změřit celistvost obvodu, tzn. jestli je uzavřen, nebo jestli není plus a mínus někde spojené a tím v obvodu vytváří nežádoucí zkrat, pak na multimetru zvolíme symbol polovodičové diody. Že jsem zvolil správně ověřím tím, že spojím kovové konce multimetru a ten by měl zapípat. Teď přiložte konce kdekoliv v obvodu na plus a mínus a pokud multimetr pípá, tak máte v obvodu zkrat, pokud ne je to v pořádku. Tímto způsobem můžete zjistit i zlomený kabel. Pokud na konce jednoho kabelu nebo drátu, připojíte multimetr a on nezapípá, tak víte, že je někde přerušený. Samozřejmě s multimetrem můžete měřit střídavý proud, stejnosměrný proud, odpor atd., ale jako prevence nežádoucí pyrotechniky stačí měření zkratu.
Další pomůckou může být nastavitelný zdroj, kterým do obvodu pošlete stejné napětí jako z akumulátoru, ale omezíte proud, čímž můžete také při testování zabránit škodám.