Nářadí, nástroje a pomůcky

Co dále budeme potřebovat k sestavení a provozu modelů? Určitě to bude ruční nářadí, elektrické nářadí, fixační prostředky a měřáky. Na úspěšné sestavení a provozování RC modelu to chce mít alespoň trochu zručné ruce. Jinak si vystačíte s praktickými zkušenostmi se šroubovákem, inbusem, kleštěmi, hobby nožíkem, páječkou a digitálním multimetrem. Pokud se na stavbu a opravy necítíte, můžete si pořídit nějaký RTF (Ready to fly) set. Ovšem ani v takovém případě se nevyhnete častým opravám po méně či více vážných haváriích. Znát svůj model, jak funguje a vědět co se rozbilo je základní předpoklad k úspěšné a rychlé opravě. Pokud si koptéru sami sestavíte, nemůže vás nic překvapit… To je samozřejmě lež a teprve praxe vás naučí, že někdy věci nefungují, přestože jste udělali (čti: „myslíte si, že jste udělali“) vše správně.

Na šroubky je dobré si opatřit šestihranné inbus klíče a malé šroubouváčky (křížové a ploché). Vězte, že čím levnější si koupíte, tím dříve se budete vztekat, že máte konce inbusů a šroubováků ohoblované, opravdu se to nevyplatí. Stejně tak šrouby, levné čínské inbusové šrouby se vám podaří strhnout už po pár utažení/povolení. Dostat potom šroub se strženou hlavou z konstrukce potom není činnost, kterou budete milovat.

Sada inbus klíčů

Kleště a pinzety jsou také důležitým náčiním, které budete potřebovat při každé stavbě a opravě. Důležité jsou i štípačky, je vhodné zvolit takovou velikost, abyste mohli štípat malé servo kablíky i ty silové tlusté k napájení modelu.

Kleště

Na řezání a odizolování kabelů používáme klasický odlamovací hobby nůž a pak modelářský skalpel u kterého lze měnit čepel. K tomu asi není co dodat. Snad jen, že většinou jsou dost ostré a lidská kůže jim moc odporu neklade.

Neocenitelným pomocníkem jsou i stahovací pásky, kupte si jich zásobu různých velikostí, pomůžou vám přidržet komponenty k rámu dostatečně pevně a na druhou stranu je lze kdykoliv štípačkami odstranit. Vhodné jsou také jako „tykadla“ pro antény přijímače.

Stahovací pásky

Pájení

Mezi to nejdůležitější patří páječka. Pokud to se stavbou RC modelu myslíte opravdu vážně, tak je potřeba umět aspoň trochu pájet. Je to složité? Ne, není. Zkuste si vzít propisku do ruky a jejím hrotem ukázat na plochu o rozměrech 1×1 mm. To je celý princip pájení, jen to chce trochu cviku s nanášením cínu a správným načasováním. Jakou páječku zvolit? Pro naše potřeby je dostačující rozdělení na pájecí pera (obyčejná, nebo součástí pájecích stanic) a odporové trafo páječky.

Pájecí pera jsou výborná v tom že mají hrot obvykle do kužele, takže pájení je přesnější. Uvnitř pájecího pera je topné těleso, které rozehřeje hrot buď na maximální teplotu (ty levnější pájecí pera), nebo na nastavenou teplotu. Další nevýhodou je, že pájecí pera se chvilku nahřívají, než dosáhnou požadované teploty a pokud budete pájet delší dobu, tak je musíte nechat zapnuté. Ceny za pájecí pera se pohybují od cca 150,- Kč až po několik tisíc za pájecí stanice. Rozhodující je zejména výkon. Pod 50W asi nemá smysl kupovat. Dále vybírejte takové pájecí pero, které má aspoň manuálně nastavitelnou teplotu a pak takové, ke kterým si můžete dokoupit náhradní hroty a topné těleso. Pokud nebudete pájet každý den a profesionálně, pak je velká pájecí stanice zbytečná. Pro naše potřeby je vhodná páječka, kterou můžete napájet rovnou z akumulátorů na které lítáte. To přináší velkou výhodu v tom, že pokud jste někde na poli, daleko od zásuvky a utrhnete nějaký kablík, můžete to na místě opravit a vesele létat dál. Velmi oblíbená je např. páječka TS100, ve které navíc tepe procesor a sníží teplotu pokud páječku zrovna máte odloženou, čímž se zvyšuje životnost. Seženete jí např. na Banggoodu za nějakých $50.

Páječka TS100

Abychom spájeli dva konce k sobě, tak je potřeba cínu (pájky) a ideálně tavidla (např. kalafuna). Cín je většinou dostupný na cívce, nebo jinak smotaný. Jedná se o měkkou slitinu olova a cínu. Jeho teplota tání je okolo 185°C.  Roztavený cín, je možné nanést přímo na pájené objekty, ale lepší je nejdříve na ně nanést tavidlo. Někdy je tavidlo už součástí pájky, což je pro většinu spojů dostačující. Naneseme roztavený cín na obě plochy a pak je teprve spojíme dohromady. Tavidlo především zbaví kontaktní plochy oxidace a tím zaručí lepší styk cínu a pájených ploch. Pokud byste chtěli pájet plochy z jiného kovu, než je měď, pak je potřeba použít speciálních kapalin pro pájení, které naleptají povrch a umožní pájení hliníku, wolframu, nerezu atd.

Pokud pájíme dva konce drátů nebo kabelů k sobě, tak konce musíme nejprve odizolovat a až potom pájet. K obnovení izolace potom můžeme použít elektrikářskou pásku, nebo smršťovací bužírku. Smršťovací bužírka má tu vlastnost, že pokud ji navlečeme na místo, které chceme zakrýt, nebo zaizolovat a tu pak zahřejeme, tak se smrští o polovinu a někdy i více. Tímto vytvoří izolační vrstvu. Smršťovačky se prodávají o různých průměrech a barvách. Průměr volte jako dvojnásobek toho, na co byste rádi smršťovačku navlékli. Ke smrštění vám postačí obyčejný zapalovač, jehož plamenem pomalu smršťujte kousek po kousku navléknutou bužírku.

Smršťovací bužírky

Co si počnout, když se nám na pájené místo dostane moc cínu? Metod, jak se ho zbavit je více. Tou nejméně rozumnou je zahřát postižené místo a s objektem klepnout o podložku. Tohle, ale moc nedoporučujeme. Cín se může nenápadně dostat na jiné místo, třeba mezi nožičky procesoru na řídicí desce a je zaděláno k maléru. Nejlepším řešením je pístová odsávačka cínu. Vypadá jako větší propiska. Stlačíte píst, páječkou rozehřejete cín na postiženém místě, přiložíte hrot odsávačky a stisknete tlačítko, které uvolní píst a vzniklý podtlak odsaje cín. Rychlé, jednoduché a účinné.

Odsávačka cínu

Dalším nástrojem, který Vám může usnadnit pájení je tzv. „třetí ruka.“ Jedná se o držák s podstavcem, který disponuje pohyblivými rameny, na koncích opatřenými kleštičkami. Do těch uchytíte požadovaný předmět, a tudíž Vám to uvolní ruku, kterou můžete použít třeba na držení druhého pájeného dílu, což je daleko praktičtější. Tento držák bývá opatřen ještě například lupou, nebo přisvětlením.

Třetí ruka k pájení

V rámci elektrického nářadí ještě zmíníme jeden všemocný nástroj a tím je tavná pistole na silikonové patrony. Je to rychlé a efektivní řešení, jak zafixovat nějaký díl, který není snadné ukotvit jiným způsobem.

Tavná pistole

Multimetr a měřáky

Dvakrát měř, jednou zapni. Pokud si při stavbě nedáte pozor, někde něco přehlédnete nebo uděláte chybu a potom nadšeně k napájecímu konektoru připojíte akumulátor, může vás čekat nepříjemné překvapení v podobě záblesku a kouře. Zlověstný zápach spálené elektroniky často znamená škodu v řádu stovek až tisíců korun, proto je potřeba spojům věnovat zvýšenou pozornost. Měření je to naprosto jednoduché, stačí si pořídit multimetr a naučit se s ním pracovat. Pokud chci změřit celistvost obvodu, tzn. jestli je uzavřen, nebo jestli není plus a mínus někde spojené a tím v obvodu vytváří nežádoucí zkrat, pak na multimetru zvolíme symbol polovodičové diody. Že jsem zvolil správně ověřím tím, že spojím kovové konce multimetru a ten by měl zapípat. Teď přiložte konce kdekoliv v obvodu na plus a mínus a pokud multimetr pípá, tak máte v obvodu zkrat, pokud ne je to v pořádku. Tímto způsobem můžete zjistit i zlomený kabel. Pokud na konce jednoho kabelu nebo drátu, připojíte multimetr a on nezapípá, tak víte, že je někde přerušený. Samozřejmě s multimetrem můžete měřit střídavý proud, stejnosměrný proud, odpor atd., ale jako prevence nežádoucí pyrotechniky stačí měření zkratu.

Multimetr

Další pomůckou může být nastavitelný zdroj, kterým do obvodu pošlete stejné napětí jako z akumulátoru, ale omezíte proud, čímž můžete také při testování zabránit škodám.

Další díl